Kronika

Vážená paní ředitelko, vážení profesoři, drazí rodiče, přátelé, dámy a pánové,

konečně i my, studenti oktávy Gymnázia Karla Čapka v Dobříši, máme možnost vás v tento slavnostní večer přivítat. Rádi bychom vás požádali o trochu pozornosti a řekli pár slov za naší třídu.

Když jsme před osmi lety, coby malí primáni, poprvé usedali do lavic našeho gymnázia, jen stěží jsme si asi dokázali představit chvíli, jako je tato. (Nutno ovšem přiznat, že naše veškeré představy o této instituci odpovídaly zhruba výroku: Gymnázium je automat. Vhodíte děcko – vypadne vzdělanec.) Nyní tu stojíme před vámi, ověnčeni šerpami, na pomyslném prahu, který odděluje svět dětí od světa dospělých. S napětím hledíme do budoucnosti, která nás čeká, ale zároveň se v jistém smyslu máme i za čím ohlížet.

Vždyť právě na gymnáziu jsme strávili podstatnou část svého života. Na gymnáziu jsme mnozí poznali vynikající přátele. Na gymnáziu jsme prožívali své první lásky i svá první zklamání. Co říci k naší třídě?

Poprvé jsme se ohlásili tím, že jsme v primě jako historicky první třída nějakým zvláštním zázrakem všichni prospěli s vyznamenáním. Pravda, od té doby uplynulo něco času a leccos se i změnilo, ale my na tyto zlaté doby rádi vzpomínáme a tak nějak ve skrytu duše doufáme, že si na ně vzpomenou i naši profesoři až budeme sedět před maturitní komisí.

V naší třídě přijímalo moudrosti celkem 34 studentů, z toho zde před vámi s šerpou stojí plných 29. Na rok jsme mezi sebe přijali studentku Ruth Gassauer z německého Kasselu. Snad si z této doby strávené v Čechách a na našem gymnáziu odnesla stejně hodnotné zkušenosti a vzpomínky jako my všichni z dob celého studia.

Zvláštní osobou, která se k nám vztahuje, je patnáctiletý indický student Roysil Mascarenhas, kterého naše třída finančně podporuje. Jemu jsme ve zbídačené Indii pomohli studovat a snad mu tak poskytli i naději na lepší život.

Ve škole jsme celkem strávili přibližně 10250 hodin, to je více než 1500 dní po které jsme v kuse studovali. Byly to dny plné tvrdé práce i skvělé zábavy. Prožili jsme při nich mnoho radostí i nejednu dramatickou chvilku.

Třeba nedorozumění, jež se přihodilo naším spolužákům – nadšeným zahrádkářům, kteří zapomněli, že některým plodinám se na půdě školy nedaří ani v Nizozemí. Dlužno však dodat, že všechny neshody se snad vždy urovnali a zbylo jen to dobré.

Na gymnáziu jsme se nejen vzdělávali, ale také jsme byli patřičně vychováváni. Poznali jsme cizí kultury, země i jazyky. Seznámili se s Shakespearem, Dostojevskim i s Viktorinem Kornelem ze Všehrd. Víme, co znamená, když se řekne apeiron či carpe diem, i kde najdeme v Praze vyhlášené hostince. Dokážeme spočítat gravitační sílu, kosmické rychlosti, limity funkce a dokonce i nacpat 20 metrovou tyč do 10 metrové stodoly. Poznali jsme moudrosti pana Newtona, Aristotela i Platona. Dokážeme zkomponovat kresbu, vyznačit perspektivu, noty čteme i pozpátku a na autora Prodané nevěsty nikdy nezapomeneme. Slyšeli jsme o tajemnosti Etrusků, o horlivosti konquistadorů a neušlo nám, že Tomáš Bekett si rád přihnul, že Vršovci křičeli jako malí vepříci, ani to, kdo měl podíl na smrti Karla Čapka.

Nenecháme se nikdy zmást prvním dojmem, haló efektem, ani objektivistickým paradigmatem. Bezpečně víme, jaké je hlavní město Venezuely, i kde najdeme nejlidnatější stát na světě. Ano, ti nejbystřejší z nás jsou dokonce schopní odhadnout na globusu, kde je rovník. Do smrti si nespleteme, kolik vazeb má uhlík, ani kam se odstěhoval hliník. Rovnici fotosyntézy ovládáme tak dokonale, jako bychom sami fotosyntetizovali a deriváty uhlovodíků jsme ovládli skoro stejně snadno, jako Krebsův cyklus. Známe velmi podrobně dýchací ústrojí skokana zeleného, umíme si správně vytrhnout klíště a víme, že dráždit hada bosou nohou, se nevyplácí.

Pozadu nezůstalo ani naše vzdělání tělesné. V anglickém parku dobříšského zámku jsme poznali nejeden výmolek či stružku a naše specifická hra, podobající se velmi vzdáleně fotbalu, už nabyla na proslulosti. Jako by toho bylo málo, někteří z nás občas dokázali suverénně dělit nulou či dojít k zjištění, že voda na vařiči změní během tří minut teplotu o 2650 °C. Jiní zase potají zvrátili chod dějin a referovali o úžasném vítězství Napoleona v bitvě u Waterloo, či o tom, že Čingischán byl ve skutečnosti Francký kupec a František Palacký agent STB. Zkrátka, stali jsme se skutečnou ozdobou našeho gymnázia. Elitou našeho národa.

A proto dovolte, abychom nyní poděkovali všem těm, kteří na našem vzdělání a výchově podíleli.

Především bychom rádi vyjádřili vděk naším rodičům. Neboť to byli právě oni, kdo za nás v době, kdy jsme o světě nevěděli takřka nic, podali přihlášku na osmileté gymnázium. Byli to právě oni, kdo nám v těžkých chvílích poskytovali útočiště a podporu.

Velké poděkování patří samozřejmě všem naším profesorům. V duchu citátu Jana Wericha o tom, že nad lidskou blbostí se nedá zvítězit, ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat s námi měli po celých těch osm let neuvěřitelnou trpělivost. Jsou nám vzorem a my si jích vážíme tou měrou, jakou si vážíme vzdělání samotného.

První místo mezi nimi, má samozřejmě paní doktorka Štěpánka Máchová, naše třídní profesorka a třídní „máma“. Je to osoba, která vždy stála při nás, ochotně řešila všechny naše problémy a byla nám vždy velmi obětavou oporou.

Poděkování patří také naší paní ředitelce – Zdeňce Cimické. Především za její shovívavost a za to, měla vždy pro naše vrtochy pochopení. No a v neposlední řadě také za to, že naše ztráty v průběhu gymnaziálních let co se týká spolužáků, můžeme stále považovat za nepatrné.

Děkujeme všem, kteří stojí za tím, že zde dnes můžeme být a děkujeme i vám divákům a to zejména těm, kteří zaplatili vstupné.

Gymnázium je odvozeno od řeckého slova gymnasion, které označovalo cvičiště. Místo, kde se staří Řekové pravidelně setkávali aby cvičili své tělo i mysl, aby se stávali lepšími lidmi. Jejich vysněným cílem bylo uspět na hrách v Olympii. Stejně jako oni, jsme i my, po bezmála 3000 letech, na gymnáziu v potu tváře získávali znalosti, vědomosti, schopnosti a dovednosti. Naším cílem je uspět na olympiádě, kterou bude sám život. Možná, že se všichni nezúčastníme všech disciplín, na něž jsme byli připravováni. Možná, že všechny z nás nečeká vítězný věnec. Nicméně (a myslím, že budu mluvit opravdu za každého z nás) jsme si jistí tím, že po osmi letech strávených na písku cvičiště - našeho gymnázia máme vysokou šanci uspět.

Teď bychom chtěli pozvat paní profesorku Máchovou sem na pódium a předat jí drobný dárek, který je naším vyjádřením díku za vše, co pro nás udělala.

Přejeme vám příjemnou zábavu a doufáme, že si náš tak trochu černobílý maturitní ples užijete alespoň tak, jak si ho hodláme užít my. Hezký večer!